Dopravní nehody
Sobota - 13.prosinec 2008 - 2:24
Někdy nedokážu dost dobře pochopit, čím to, že se na Českých silnicích stane každodenně tolik dopravních nehod a umrtí řidičů. Podle statistik se každý den v České republice přihodí průměrně na 500 dopravních nehod, při kterých zemře nejméně 5 lidí a dalších 10 se zraní těžce. Samotná čísla tedy naznačují, že během jediného dne, tragické dopravní nehody přímo či nepřímo zasáhnou nejméně patnáct rodin. Patnáct nahodných rodin, kterým jedna událost změní celý jejich dosavadní život.
Nevím přesně jaká je pro jednoho člověka šance, že při slosování Sportky vyhraje Jackpot. Přesto mě občas zamrazí, když si představím, jak velkou procentuální šanci každý den mám, aby se podobná tragédie stala bud přímo mě, nebo někomu z mých známých. Ač si totiž namlouváme a doufáme, že nám se něco takového stát nemůže, přesto funguje pravidlo, že v tomto si smrt nevybírá a tudíž nikdy nevíme, kdy může dojít i na nás.
Nejhorší představa pro člověka totiž není fakt, že by se při autonehodě stalo něco jemu samotnému. Mnohem desivější je skutečnost, že by se něco přihodilo někomu z jeho vlastního blízkého okolí. Spoustu lidí se tak bojíhlavně situací, kdyby například volali nějakému svému kamarádovi či dívce, kterou dlouho neviděli a do telefonu by jim mi bylo řečeno, že dotyčný již nežije kvůli autonehodě. Smrt samotná je v takovém případě nejhorší ve své samotné nenávratnosti, při které člověk necítí ani tak lítost, jako spíše bezmoc. A u dopravních nehod je to o to horší, že člověk nemůže nic předpovědět ani vytušit, protože vše je většinou otázka náhody, jako když na frontě trefí vojáka zbloudilá kulka.
Dopravní nehody jsou ve většině případů opravdu dílem náhody, kdy je člověk pouze ve špatný čas na špatném místě. Přesto ale, dost často přemýšlím nad tím, jak je vlastně možné, že se na českých silnicích, děje tolik nehod. Čimž nechci začínat diskuzi na téma stavu českých silnicí, špatného značení, hustoty dopravy či špatného přístupu policie. To pro mě nejsou faktory, které by podle mého, mohli nějak výrazně ovlivnivnovat současnou nehodovost. Co mě vrtá hlavou je hlavně samotný fakt, jak je možné, že řidiči můžou vůbec bourat, když je dopravní provoz na silnicích poměrně jednoduše přesně definovaný a daný. Sice Chápu, že spoustu takových dopravních nehod zaviní například nedisciplinovaní řidiči, kteří tyto předem dané pravidla nerespektují a jezdí opilí, či si potřebují cokoliv dokazovat v překonávaní rychlosti. A jistě také nepředvídatelné situace, kdy řidič za volantem usne či má nějakou zdravotní příhodu. Přesto, ale existují ve většině případu dopravní nehody, které se stanou v naprosto normálních situacích a já prostě nechápu proč.
Jakožto pravidelný řidič s oprávněním řídit už pár let, můžu řící, že při jízdě autem naprosto logicky chápu celý dopravní provoz a nevidím v něm jediný problém. Každé auto jedoucí svým směrem má přesně označenou část vozovky. Na křižovatkách je jasně dáno kdo má při odbočením přednost a i co se týče dopravního značení, každý aspon trošku zkušený řidič ví, jaké nejdůležitější značky sledovat a které ve zbytku ignorovat. V systému, tak chyba není, ale kde je tedy ten zakopaný pes ?
Sám na otázku odpověd nedokážu. Milovník černého humoru by ted asi odpověděl něco ve stylu, že na něco ty lidi přece musí umírat. Přesto mi každodenní zprávy v televizních novinách nedělají vůbec dobře. Vždy si totiž představím, kdyby se něco takového stálo mně nebo někomu z mých blizkých. A není to, jako když se člověk dívá na zprávy o bojích v nějaké vzdálené zemi a řekne si, jak je to hrozné a přepne na ordinaci v růžové zahradě. Tohle se ho týká, protože se to může stát i jemu. Dnes, zítra, za měsíc, prostě kdykoliv.
Nejvíce dopravních nehod přitom zaviní řidiči ve věku 18-25 let. A proč asi ? Jistě, většina moc dobře ví o rizicích a nebezpečí, protože o tom každý den slyší v televizi a prohlíží si fotografie bouraček. Sám, ale z vlastní zkušenosti vím, že možná právě díky tomu, si takový lidé vypracují proti nebezpečí na silnicích otupělost, čemuž nepomáhaji ani akční filmy či seriály plné automobilových honiček. Jsou mladí, bez závazků a řízení auta berou ještě pořád spíše, jako hru při které když se něco stane, tak se holt stane a oni to stejně neovlivní. Berou automobil, jako vstupenky do světa dospělých, díky které můžou nabalovat kočky a machrovat před kamarády při cestě na diskotéku. Ale ona to není hra. A nejhorší je na tom fakt, že takový lidé si to uvědomí až se něco stane a je už pozdě, pokud to tedy přežijí. Jenže i poté to budou brát, jako pouze jednu ze špatných epizod svého života, kterými budou moct hrát zajímavé, jakože už něco zažili, před holkama někde na baru v šantánech a za pár let na to zapomenou uplně.
Ale to už bych ted asi začínal padat do kategorie marných víčitek lidem, kteří to stejně nepochopí. Zní to totiž, jako poučování a to nikdo stejně nebere, jako argument. Jediné co mi tak zbyde je, se každý den modlit a věřit, že budu mít snad tolik štěstí, že co nejdíl na mne nepříjde řada a nebudu patřit mezi těch patnáct, které to denně potká. Co mi také jiného zbývá, stejně nic nezměním ...
